Pohádka o uzdravené Barunce (od Elli a Beky)

Pohádku o uzdravené Barunce napsaly Ella a Beky v rámci prázdninové výzvy v Pohádkovém světě MartinyUrbanové. Základem bylo 5 pojmů, které musela děvčata dodržet. Ostatní už bylo na nich... (chyby v textu jsem neopravovala - tohle spisovatelské dílo nebylo o pravopise, ale o světě kouzel a fantazie:-)).

Pohádka o uzdravené Barunce 

Byl krásný slunečný den a všechny děti si hrály venku s míčem. Jediná Barunka ležela doma v pokojíčku pod peřinou, protože byla nemocná. Včera totiž spadla do potůčku a nachladila se, takže jindy veselá Barunka dnes byla moc smutná. Když maminka viděla že je Barunka smutná, přišla za ní a zeptala se jí “Barunko pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěla příběh o holčičce, která byla nemocná, usnula a když se probudila tak tvrdila že ji ve snu vyléčila víla léčitelka?”

Ostatní děti by maminku nebraly vážně a myslely by si o ní, že je bláznivá. Ale Barunka byla jiná a už odmalička věřila, že všechny ty víly, o kterých jí maminka vyprávěla, existují. A proto ihned přisvědčila a slíbila, že zkusí usnout. Protože Barunka byla opravdu unavená, za chviličku už tvrdě spala.

Jakmile se Barunka ocitla ve snu, hned věděla že je na správném místě. Poznala to podle toho, jak se všechno třpytilo. Na chvilku se zaposlouchala a uslyšela hukot. Protože Barunka byla od přírody zvědavá rychle se za zvukem rozběhla. Běžela a hukot se proměnil v burácení vln. Jakmile byla u moře, rychle se rozhlédla a uviděla kousek od ní přivázanou loďku.

Naštěstí Barunka byla chytrá a věděla že by se na rozbouřeném moři s takovou loďkou daleko nedostala. Vzpomněla si, že na kraji písku zahlédla nějaký strom. Pospíchala k němu a zjistila že to je jabloň. Při pohledu na zralá jablíčka si uvědomila že má hlad, a tak si jedno utrhla a zakousla se do něj. Při jezení spatřila mezi jablíčky jabloňový květ. Utrhla ho, aby si ho mohla dát do vlasů. Jenže v tu chvíli si všimla že kvítek jí začal v ruce růst, ale po chvilce si uvědomila, že to ona se zmenšuje. Nějaká síla ji zvedla a přemístila ji do květu.

Najednou se květ vznesl do vzduchu a rychle vyletěl přes moře. Cesta byla dlouhá ale Barunce hezky ubíhala, protože vykukovala přes okraj květu a sledovala moře pod ní. Před sebou už viděla pevninu, ale vůbec se jí nelíbila, protože pár kroků od moře začínal Černý les.

Kvítek přistál na jabloni hned vedle velikého jablka, a tak si Barunka domyslela, že si má zase kousnout. A vážně, už za chvilku byla velká jako dřív. Barunka by chtěla Černý les obejít, ale na žádné straně neviděla nic jiného kromě lesa. A protože se chtěla posunout dál, vkročila do lesa a hned se kolem ní rozprostřela černočerná tma.

Barunka se začala bát.

Najednou vedle ní praskla větvička a objevila se hlava srnky. Srnka na ní promluvila “ Neboj se mě já ti nechci ublížit, jen jsem ti chtěla nabídnout, jestli by ses se mnou nechtěla jít napít ke studánce. Je to tady kousek”.

Proč ne? Pomyslela si Barunka a vydala se za srnkou. Šly až se najednou Barunka zastavila, protože zahlédla světlo. Poděkovala srnce s tím, že bude pokračovat sama. Srnka odhopsala a Barunka šla opatrně za světlem. Když přišla blíž, zjistila, že je to jeden sluneční paprsek. Přišla až pod něj, podívala se nahoru a najednou se začala vznášet.

Sluneční paprsek ji zanesl až na lesní mýtinu, na které už čekala jedna postava, která byla otočená zády. Hned jak se osoba otočila Barunce se zatajil dech. “Kohopak to tu máme?” pronesla víla vznešeným hlasem. “ Á Barunka. Jsi druhá dívka, která se dostala za mnou. Ta první byla tvoje maminka.”

Barunka byla překvapená, protože o tom jí maminka nikdy nepověděla. “ A můžete mě teda vyléčit?” zeptala se Barunka. “No samozřejmě. V téhle lahvičce je vše, co potřebuješ k uzdravení.” Barunka si vzala lahvičku a nakoukla do ní. “Ale vždyť v ní nic není” podivila se Barunka. “ Ano, protože všechny překážky jsi překonala, takže ti pomohly se uzdravit.” “ Tak děkuji a ráda jsem vás poznala “ řekla Barunka, která už teď byla zase veselá. “No ale jak se teď dostanu zpátky? “ strachovala se. “Nic se neboj, teď usneš a probudíš se doma”.

A tak se i stalo. Barunka se probudila doma a když všechno povyprávěla mamince, šla si hrát s ostatními ven.