Když jsem včera vyráběla adventní věnec, bylo mi příjemně. Adventní dobu mám moc ráda a už se těším, až si dnes u oběda zapálíme první adventní svíčku. Všechno je pak najednou slavnostnější, a když se člověk nenechá "převálcovat" vším tím shonem, tak si dobu očekávání užije v klidu a radosti:-).
A protože spolu s touto předvánoční dobou nastává také čas něčeho nového, u mě to budou "Adventní příběhy pro radost".
Než ale nastane čas vítání, nejdříve přijde loučení. Dnes se totiž poslední kapitolou s názvem "Podzimní loučení" rozloučíme nejen s Podzimem a jeho poslední vesničkou, ale také s celým souborem příběhů "Rok a jeho měsíce"...
...on je to totiž právě rok, kdy jsme se poprvé setkali s obyvateli čtyř chaloupek pod mohutným stromem na vysokém kopci. Doufám, že jste si spolu se mnou tyto příběhy užili a věřím, že si s radostí poslechnete také dnešní (poslední) příběh.
A jak jsem psala na začátku, zároveň tuto neděli přivítáme i nové příběhy. Původně jsem první adventní vyprávění chtěla začít publikovat až za týden, ale můj manžel se na mě nedávno tázavě podíval, a i přes argument, že tuhle neděli pohádku mám, protože končí vyprávění o roku a jeho měsících, se zeptal: "No řekni, nebylo by to hezké, kdybys měla adventní vyprávění už na 1. neděli adventní? A že budou dvě pohádky, to přece nevadí, alespoň si to posluchači a čtenáři užijou."...
...to mě dostalo (samozřejmě moc mile:-)), a tak jsem se minulý týden vrhla na vymýšlení prvního adventního příběhu s názvem "Advent začíná"...takže díky mému manželovi si dnes můžete užívat poslechových příběhů hned dvakrát.
Krásný advent všem a ať se vám nové příběhy líbí!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za váš komentář. Moc si vašich slov vážím - jsou báječnou odměnou za moje tvoření pro děti:-).