Díl 32. - Červenec (3. 7. 2022)

 Díl 32. - Červenec

V červencovém putování

Léto přijde do kraje,

v němž obříci sklízí ječmen,

který brzy dozraje.

 

V pilné práci také víly

kol slunečnic létají,

a u lesa kvetou lípy

- voní všude po kraji.

 

U včelek pak skřítci malí

vyprosí si sladký med,

podělí se s ostatními

- je to sladkost, ba i lék.

 

V jednu chvíli rozzlobí se

dva mužíčci bouřkoví,

a že přijdou blesky, hromy

všichni najednou hned ví.

 

Rozloučení, když se blíží,

posmutní nejedna tvář,

ale už za malou chvíli

vystřídá ji radost zas.

 

Jen co se rok s rokem sejde

přijde opět léta čas,

zlatovláska navštíví nás

užijem si letních krás.

 

Když se zlatovlasá dívka rozloučila s Červnem, vydala se do své druhé letní vesnice, kde na ni čeká Červenec. Cestou mezi loukami a poli přemýšlí, jaký dárek všem přinese. S Červencem je to jednoduché. Stejně jako Červen, dostane spletený klobouk. Tentokrát ho ale Léto zdobí modrými květy čekanek  a přidává klas ječmene, který už začíná zlátnout.

„Ale co ostatním?“ přemýšlí zlatovláska.

„Už vím,“ raduje se a bere do rukou duhový šál. O kousek ho zkrátí a z malé části zhotoví jednoduchý pytlíček, do kterého nasbírá lipový květ. Až přijde do své další vesničky, udělá všem voňavý lipový čaj. Však už si na nektaru z květů pochutnávají také pilné včelky, které z něj brzy vyrobí lipový med.

„Ach, med,“ usměje se Léto a spěchá k lesním včelkám, u kterých si vyprosí malou plástev medu. Do lipového čaje se bude náramně hodit.

Spokojeně se teď ubírá úzkou pěšinkou dál. Za chvilku stojí na menším kopečku a laskavě se dívá na svoji druhou letní vesnici, kterou má jako na dlani.

Vidí mnohé střechy chaloupek, které se v paprscích slunce zlatavě třpytí a na konci vesnice se jako ohnivé plamínky vyjímají domečky bouřkových mužíčků.

Potok, který blízko vesnice protéká, vypadá jako krajka, která zdobí její okraj. V sadu se červenají poslední třešně, barvu už dostávají první meruňky a zelené plody jablíček a hrušek jsou o něco větší než v červnu.

Za vesnicí směrem k lesu vede cesta lemovaná lipovými stromy a na kraji lesa stojí několik včelích úlů. Však je podle silného bzukotu znát, že jsou včelky pilné a střádají sladký lipový nektar na zlatavý med.

Na pokosené louce vedle vesnice se to hemží broučky, koníky a občas už na svět, kromě nových vlásků trávy, vykoukne letní kytička, která brzy naláká včely i motýly. Také na luční pěšině už je veseleji. Střapaté chrpy vystřídal bělavý řebříček, tu a tam vykvétá jemně fialkový dobromysl a mladé čekanky rozvíjí své modravé květy.

Léto se usměje a pokračuje dál. Na chvíli se zastaví u pole s ječmenem a pohladí jeho vousaté klásky. Zlatavá barva, kterou se klasy barví, napovídá, že ječmen brzy uzraje a nastane čas jeho sklizně.

O kousek dál je pole plné slunečnic. Ty sice ještě nerozvinuly své květy, ale vysoké už jsou dost, a tak se sluní a vyčkávají až budou připravené ukázat všem svoje žluťoučké hlavičky.

Léto zaplaví pocit radosti. Obloha je blankytně modrá, slunce pěkně hřeje, v přírodě panuje pohoda, a kromě jemného ševelení lístků na stromech a vrzavé písničky lučních koníků je všude klid. Jen se podívejte, jak je na světě krásně!

Dívka se vesele zatočí. Její dlouhé zlatavé vlasy připomínají v tu chvíli roztančené sluneční paprsky a rozevláté šaty se zalesknou jako naleštěné zrcátko. Duhový šál se zavlní a rozprostře v celé své kráse. Z dálky by se mohlo zdát, že sama duha obtočila útlý pas dívky a jako kouzelný koberec ji nabrala a unáší do cíle její cesty.

Léto zahlédne druhou letní vesnici a zpomalí. Těší se, ale paprsky slunce jsou dnes tak teplé, že se ještě na okamžik zastaví u potůčku a zchladí v něm své bosé nožky. Osvěžení je příjemné. Voda v potůčku chladí a hladí, drobné vlnky, které klopýtají přes menší i větší kamínky zvonivě zurčí a malé rybky, kterým je potok domovem, si právě hrají na honěnou.

„Zdravím tě, Léto!“ ozve se najednou veselý hlas opodál. Je to Červenec. Květinové víly mu řekly, že zahlédly zlatovlásku u potůčku, a tak ji přišel přivítat. Ostatní čekají ve vesničce a snaží se rychle dochystat vše na společnou svačinku.

„Myslela jsem, že vás za chvíli překvapím,“ řekla dívka, vstala a podala Červenci ruku na přivítanou, „ale vidím, že už o mně víte.“

„Nezlobíš se?“ zeptal se Červenec.

„Kdepak,“ zavrtěla hlavou zlatovláska a usmála se: „Naopak jsi mile překvapil ty mě.“

„No, já tě spíš přišel pozdržet,“ přiznával Červenec a pokračoval: „Všichni už se na tebe těší, a tak vymysleli, že si na uvítanou uděláme společné posezení a chystá se svačinka. Jenomže malinovou marmeládu nemají ještě kuchařky hotovou. Bouřkoví mužíčci, kteří měli maliny nasbírat, se někde zdrželi, a tak jsme poslali medové skřítky pro čerstvý med.“

„Tak o svačinku se bát nemusíš,“ ujistila Červenec dívka, „od Června jsem dostala marmeládu jahodovou i borůvkovou a moc ráda se s vámi rozdělím. Kromě toho jsem cestou nasbírala lipový květ a od včelek u lesa jsem si vyprosila trošku medu, takže o slaďoučký čaj máme také postaráno.“

Červenec byl trošku v rozpacích. Vždyť přece chtěli oni pohostit Léto a nakonec Léto pohostí je. Když to dívka viděla, laskavě se na něj zadívala a řekla: „Opravdu se ráda rozdělím a neboj se, zbude mi dost. Tak pojď, ať nemusí ostatní čekat. A kromě toho já už se moc těším na voňavý chléb a do zlatova vypečené rohlíky. Vždy si na nich u vás moc pochutnám. A jestli se podle vůně nepletu, kuchařky právě dopekly třešňový koláč.“

Červenec se rozveselil. I když nemůže Létu nabídnout čerstvou marmeládu, mají přeci spoustu jiných dobrot, na kterých si pochutná nejen Léto, ale také ostatní.

Brzy tak všichni sedí u prostřených stolů, z hrníčků voní lipový čaj, čerstvý třešňový koláč už je skoro celý snědený, na chléb si obyvatelé vesničky mažou slaďoučký včelí med a na řadu přijde také ochutnávka jahodové a borůvkové marmelády od Léta.

V druhé letní vesnici je teď veselo. Také Červenec je spokojený a s radostí přijímá dárek od Léta – splétaný klobouk ozdobený klasem ječmene a modrými květy čekanek. Padne mu jako ulitý a on už se těší na stín, který mu poskytne, až se spolu s Létem vydá na procházku vesnicí.