Díl 47. - Nejnovější vynález (16. 10. 2022)

Díl 47. – Nejnovější vynález

Pařezová židle od kutilů byla opravdu báječná. Podzim na ní rád sedával, a kdykoli si potřeboval na chvilku odpočinout, s radostí ulehl do mechových polštářků a na okamžik se ponořil do říše snů.

Dnes Podzim také odpočívá, ale nespí. Povídá si s vílou Jiřinkou a domlouvají se, že zítra zajdou do lesa a pomohou mužíčkům a lesním skřítkům opravit starší krmelce tak, aby byly připravené na zimu. V tom k nim přibíhají kutilové.

„Podzime! Podzime!“ prosí a s nadšením v očích dodávají: „Sestrojili jsme něco, co se ti určitě bude líbit! Pojď honem!“

Tahají podzim za plášť až je musí víla Jiřinka napomenout: „Kutilové, že se nestydíte! Našeho vzácného hosta přece nemůžete tahat za šaty. To se nesluší.“

Kutilové se zarazí a zastydí se. Je to tak. Jenomže oni už se nemůžou dočkat, až Podzimu ukáží svůj nový vynález. Podzim se ale jenom směje a chlácholí vílu: „Nezlob se na ně. Podívej, jak se těší. Oni to nemysleli zle. Nemám pravdu?“ Otáčí se na kutily a oni přikyvují: „My už se opravdu moc těšíme. Je to náš nejlepší vynález, a hlavně si myslíme, že ti určitě usnadní práci.“

„Tak to už jsem zvědavý,“ zahlaholí Podzim a spolu s kutily odchází do jejich dílny.

„Tak tohle je on,“ ukazují pyšně kutilové na nový stroj. Vypadá jako veliký holubník. Ale jestli je tahle věcička pro holuby, neumí si Podzim představit, v jakých krajích by ptáčci dorostli do tak velikých rozměrů. No, asi se něco nepovedlo, pomyslí si Podzim, obchází stavbu ze všech stran, pokyvuje hlavou a nakonec řekne: „No, měli jste s ním určitě hodně práce, že?“

„To ano,“ souhlasí kutilové a nejde jim na rozum, že Podzim nejásá radostí. Proto se ptají: „Líbí se ti?“

„Jistě,“ přitaká Podzim a pokračuje, „tak veliký a krásně zhotovený holubník jsem ještě neviděl. Jen by mě zajímalo, kde do něj vezmete tak veliké holuby. Nebo je jenom na ozdobu?“ Tázavě se zadívá na kutily. Ti se začnou chichotat.

„Copak se děje?“ nechápe Podzim, „on to není holubník?“

„Ale je,“ přisvědčují culící se kutilové, „jenomže náš stroj jenom jako holubník vypadá. To, aby se hezky vyjímal na návsi.“

„Aha,“ řekne Podzim, ale stále tomu moc nerozumí. Když kutilové vidí, jak váhá, začnou se omlouvat: „Jé, promiň. My ti neřekli, k čemu má sloužit.“

A hned svou chybu napravují: „Tak tohle je náš stroj na úpravu počasí.“

„Na úpravu počasí?“ ptá se nevěřícně Podzim a hned se zajímá: „Jak to funguje?“

Kutilové jsou teď ve svém živlu. Poskakují okolo stroje a jeden z nich začne nadšeně vysvětlovat: „Všiml sis, že má každá strana holubníku jiné ornamenty kolem otvoru? Tak to je proto, abys hned na první pohled poznal, co můžeš změnit.“

„Třeba tady,“ ukazuje další, „tohle je vítr. Když bude venku horko, sluníčko a nikde ani mráček, probudíme naše dráčky, ti se proletí oblohou, mávnou křídly a hned bude větru a osvěžení až až.“

„A co když budu chtít naopak déšť, aby vše svlažil?“ zeptal se Podzim.

„Tak to je jednoduché,“ mrkl na něj další kutil, „tady na té straně máme okřídlené hafany. Ti nadeženou dešťové mraky z nebeských dálek a máme vystaráno.“

„Nebo je odeženou. Podle toho, co bude potřeba,“ doplňuje jiný kutil.

 „A tady zas máme nosálenky,“ pokračuje další a vysvětluje: „Víš, vypadají jako takové velké vosy s dlouhými pichlavými nosy. Když budeme potřebovat, aby pršelo, vzlétnou, mraky propíchají a budeme mít déšť na to šup.“

„A tady to znamená, že můžete udělat i duhu?“ nevěřícně kroutí hlavou Podzim.

„Ano,“ přikyvují kutilové, „v poslední komůrce spí duhové světlušky. Podívej!“

Podzim nakoukne dovnitř. Je tam opravdu mnoho malých broučků s různě barevnými zadečky, které se třpytí. „A jak to funguje?“ ptá se malých vynálezců.

Ti nadšeně popisují, jak se světlušky vzbudí, seřadí se za sebou podle barviček, zatřepou zadečkem, ve kterém se jim rozsvítí jasné žárovičky a vzlétnou k obloze.

„Jsou naprogramované tak, aby letěly hezky do obloučku,“ vysvětluje jeden z kutilů.

„Dokonce udělají duhu několikrát a na cestě zpátky by měly dělat vývrtky, takže by obloha měla vypadat, jako by na ní tančila spousta duhových stužek,“ nadšeně říká další a jiný dodává: „To ale ještě nemáme vyzkoušené.“

Podzim se na chvíli zamyslí. Kutilové se diví, že není z jejich stroje na změnu počasí nadšený tak, jak si představovali, a tak se nesměle zeptají: „Copak tobě se nelíbí?“

„Stroj je to opravdu báječně vyvedený. Určitě dalo spoustu práce všechno vymyslet,“ uznale je chválí Podzim. Pak se trošku zamračí: „Já si ale myslím, že bychom se přírodě neměli plést do toho, jaké je počasí. Ona sama dobře ví, co a jak. I když nám se to nemusí tolik líbit.“

Když uviděl, jak kutilové posmutněli, usmál se na ně: „Ale třeba se pletu. A když váš stroj nebude používat moc často, třeba bude vše v pořádku. A jestli můžu prosit, moc rád bych se podíval na ty vaše duhové světlušky.“

Kutilové ožili. Stroj na změnu počasí jim dal opravdu spoustu práce a oni si myslí, že bude hodně užitečný. Vždyť víla Jiřinka si nedávno stěžovala, že by potřebovala, aby proschla poslední část zahrádky, kde pěstuje své jiřiny. Po dešti bylo totiž velké mokro a ona bude brzy potřebovat vytahat všechny hlízy a schovat je před ručkami mrazíků.

A což teprve duboví a kaštanoví mužíčci. Ti budou jistě rádi, když jim draci pomohou při sklizni dalších podzimních plodů. A duhu? Tu má přece každý rád. Jen na podzim už jí tolik nebývá a bude krásné, když si budou moci všichni užít díky duhovým světluškám duhy do sytosti.

„Ještě se musíme domluvit, kdy stroj vyzkoušíme,“ hlásili kutilové a začali přemýšlet, kdy to bude nejlepší.

„Jestli to nevadí, měl bych jeden nápad,“ mrkl na ně Podzim. „Ještě jsme neměli čas pouštět draky, které jsem přinesl z první podzimní vesnice a kromě toho, zatím vítr moc nefoukal. Co kdybychom vyzkoušeli váš stroj na změnu počasí třeba dnes odpoledne?“

„To by bylo prima,“ zajásali kutilové, a hned začali pobíhat a domlouvat se, jak nejrychleji oznámí tu báječnou novinu. Nakonec na to přišli. Jak jinak než svým, o něco starším, vynálezem. Kovové cvrčky měli naprogramované tak, aby zavrzali večerní ukolébavku všem nespavcům. Proč by tedy nemohli roznést do všech chaloupek pozvání na odpolední pouštění draků?

No, jo. Oni ale mluvit neumí. Housličkovou písničkou to asi taky neudělají, takže zbývá jediné. Maličko je poupravit…ták…a ještě tadyhle….utáhnout šroubek…místo housliček a smyčce jim vsunout do předních nožek ruličku papíru s vytištěnou pozvánkou…trošku poupravit program…a je to!

Ještě, že si kutilové se vším poradí. Podzim spokojeně sleduje, jak jim jde práce od ruky, a když vidí cvrčky, kteří se ihned pouští do svého nového poštovního povolání, chválí kutily za jejich dobré nápady a šikovné ruce.

Odpoledne se tedy celá vesnice schází na veliké louce. Podzim rozdává papírové draky, kutilové přiváží svůj stroj na změnu počasí a všichni čekají, co se bude dít.

Nejdříve k radosti všech vypouští kutilové duhové světlušky, a i když je obloha bez mráčku, je k vidění nejedna duha, a přesně, jak kutilové říkali, nebe je brzy plné tančících duhových stuh. Obyvatelé nadšeně tleskají a víla Jiřinka se na kutily mile usmívá: „Tohle bylo moc milé překvapení. Jste šikovní.“

„A to ještě není všechno. Teď přijde čas na pořádný vítr, abychom ty naše draky dostali na oblohu,“ volají kutilové a probouzí své dráčky. Ti jeden po druhém vzlétají a jejich křídla víří vzduch. Brzy jsou tak na obloze vidět nejen větrní dráčkové, ale také papíroví draci a všichni upínají své oči k roztančenému nebi.

„Tak se zdá, že váš stroj na změnu počasí bude k užitku i radosti,“ pokývl uznale Podzim hlavou. „Jen nezapomeňte, že příroda má hlavní slovo, a tak ho používejte opravdu jen občas,“ řekl ještě a po svém kouzelném draku se sedmikráskovým ocáskem poslal poděkování větrným drakům a pozdrav sluníčku, které vše zvědavě pozorovalo.