Díl 38. – Vodní radovánky
„Dobré ráno, Léto!“
zahlaholil Srpen a s úsměvem na tváři vybídl zlatovlásku, aby šla za ním.
„Kam máme dnes namířeno?“
zeptala se dívka.
„Je krásný letní den a jestli
se nepletu, bude dnes pořádné horko,“ řekl Srpen a pokračoval: „Proto se
podíváme za vodánky na druhou stranu vesnice. Určitě už vymýšlí další vodní
atrakce a nám malé osvěžení přijde také vhod.“ Mrkl na Léto a společně se
vydali k vodánkům.
Vodánci jsou malí
človíčkové tvoření pouze z vody. Jsou průsvitní, a i když vypadají jako
malé víly či skřítkové, díky vodě umí měnit svůj tvar. A to se náramně hodí.
Představte si třeba, že
si dva vodánci hrají na honěnou a srazí se. Jiní by z toho měli bouli, ale
oni se jen promění v kaluž, hlasitě o sebe plesknou a hurá, za chvilku už
jsou zase stejní jako dřív.
Nebo se jednou stalo, že se
Srpen nemohl dostat do chaloupky. Okna měl zavřená a dveře ne a ne otevřít.
Nebýt vodánka, který se protáhl klíčovou dírkou a pomohl dveře otevřít zevnitř,
museli by kováři zámek vypáčit a udělat nový.
A to nemluvím o tom, když
pomáhají pekařkám po velkém pečení. Spolu s vodními kapkami se dostanou i
do těch neskrytějších míst a pomůžou jim tak umýt velké nádobí. A že se trošku
ušpiní? To jim vůbec nevadí. Naopak. Napustí si pak jeden bazén plný teplé
vody, přidají voňavou pěnu a užívají si očistnou koupel. Vždyť s pěnovou
pokrývkou na vodě je taky spousta legrace.
Kromě toho mají vodánci
na starost vodní svět na druhém konci vesnice a jsou moc dobří ve vymýšlení
různých skluzavek, tobogánů a speciálních bazénů. A právě do vodního světa
teď mířil Srpen s Létem.
Srpen má pravdu. Vodánci
už opravdu pilně pracují a vymýšlí důmyslný skluzavkový systém. Je to vlastně
obří tobogán, který se už nahoře rozvětvuje do mnoha různorodých skluzavek. Na
jedné straně je velké síto, na druhé tenká oválná trubička, na další placatý
tunel, jinde zatočená ulita a všechno končí velikým trychtýřem.
„Jak to funguje?“ ptá se
zlatovláska, když přišli blíž.
„To je závodní tobogán,“
vysvětluje jeden vodánek.
„Hned vám ho předvedeme,“
uklání se druhý, „jen chviličku strpení, zavoláme kamarády.“
Jakmile se sešlo několik
vodánků, vyšplhali pěkně vysoko na začátek tobogánu, odstartovali svůj závod a
společně se rozjeli. Každý pak klouzal po jiné části skluzavek, a tak Léto se
Srpnem viděli, jak se první rozprskl přes veliké síto a za ním se opět spojil,
druhý se rozplácl na tenkou placku a hned projel úzkým tunelem, další se
vytvaroval do oválku a projel přes oválnou trubičku. Poslední pak zůstal
takový, jaký byl a tryskově proklouzal zatočenou ulitou. Nakonec se jeden po
druhém objevili ve velkém trychtýři a brzy připlavali až k Létu.
Celí nadšení vylézali
z vody: „To je, co? Takový tobogán jste ještě určitě neviděli.“
„To ne,“ ozval se zamyšleně
Srpen.
„Co se děje?“ ptali se
vodánci, kteří nechápali, že jejich nové dílo nevzbudilo takové nadšení, jak
čekali.
„Váš tobogán je opravdu
báječný a jedinečný,“ začala pomalu zlatovláska a pokračovala: „Nechápejte mě
špatně, ale trošku se bojím, že se z něj budete radovat jen vy.“
Vodánci se na chvíli
zamysleli, a pak se jeden z nich plácl do čela: „No jo, vždyť my jsme
zapomněli, že přes síto jen tak někdo neprojde.“
„A do toho tenkého tunelu
se taky asi nikdo kromě nás nedostane,“ ozval se druhý.
„To jsme to ale
vymňoukli,“ kroutil hlavou třetí, „vždyť my jsme úplně zapomněli na to, že
ostatní se neumí změnit.“ Hned vzal do ruky tužku a papír, aby načrtly novou
úpravu tobogánu.
„A nezapomeňte na to, že
kromě malých skřítků, panenek či víl, jsou mezi námi také velcí ženci, pekaři i
pekařky,“ řeklo Léto.
„To je pravda,“ přikývl
další vodánek a všichni se teď pustili do přemýšlení, načrtávání a velkého povídání.
Srpen se otočil na Léto a
pokývl hlavou. Oba se potichu vydali obhlédnout vodní dílnu. Tihle vodánci jsou
teď ponořeni do práce, a tak je přece nebudou rušit. Však nejsou sami. Ostatní
vodní človíčkové prochází bazény a vodní plochy, načesávají vlnky, leští vodní
hladinu, pucují menší skluzavky, nafukují lehátka, kruhy, rozestavují
slunečníky, tvarují vodní fontánky a instalují nové tobogány.
Počasí je
v posledních dnech opravdu hodně letní, a tak se v horkých dnech
přijdou obyvatelé vesničky rádi osvěžit do vodní části vesnice. Kromě toho jsou
zítra všichni pozvaní na slavnostní otevření nového tobogánu. Ten tady však
ještě není. Vodánci už začínají být nervózní.
„Jen se nebojte,“ konejší
je jejich kamarádi, „ještě pár úprav a bude to. Do zítřka to určitě stihneme.“
Je to sice na poslední
chvíli, ale vodánci to nakonec stihli. Když další den zavítají vesničané do
vodního světa, stojí mezi jednotlivými bazény nový velký tobogán. Má sice
všechno tak, jako včera, ale každé rameno je teď třípatrové. Spodní část je
dost veliká na to, aby se na ní svezl třeba i Srpen. Nad ní je část, která
zůstala stejná. Slouží pro vodánky a oni tak při klouzání mohou měnit svůj
tvar. Poslední část je maličká, různě zatočená a bude sloužit těm nejmenším
obyvatelům vesnice.
Každé rameno tobogánu
končí v jiném bazéně. Trychtýř museli u tohoto tobogánu vodánci zrušit.
Bylo by tam až moc plavců. Vynahradili si to však hned na vedlejší skluzavce,
která je pořádně vysoká a trychtýřem končí.
Každý si ve vodním světě
našel svoje. Někteří si jen na chvíli zaplavali a šli si odpočinout do stínu
slunečníku. Jiní se klouzali do sytosti a další dováděli ve vodě téměř celý
den.
Také ženci
s dožínkovými panenkami, kteří dnes měli spoustu práce na poli
s posledním obilím, přišli, aby se osvěžili. Dožínkovým panenkám se moc
líbilo klouzání na velkých nafukovacích kolech – připomínaly jim totiž
dožínkové věnce. A ženci? Ti byli na dovádění ve vodě už moc unavení.
K duhu jim však přišel speciální bazén, kde je vodní trysky pěkně
namasírovaly.
Všichni se tak dnes
shodli na tom, že vodní radovánky byly opravdu báječné a vodánkům patří veliký
dík za jejich nápady, které jim zpříjemnily horký letní den.
Pokud počasí vydrží,
určitě se každý rád zajde po práci alespoň na chvilku ochladit. Vždyť je léto,
čas nejen práce, ale i odpočinku a pohody. Užijme si ho tedy plnými doušky😊.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Díky za váš komentář. Moc si vašich slov vážím - jsou báječnou odměnou za moje tvoření pro děti:-).