Kapitola 25. - Mapa kouzelné země (18. 2. 2024)

 Kouzelná země skřítka Vítka

Kapitola 25. – Mapa kouzelné země

Od té doby, co Vítek spolu s několika kamarády vzlétl s vlaštovkou až vysoko k oblakům, uplynulo několik dnů. Během nich skřítka Vítka skoro nikdo neviděl.

Seděl totiž každou chvíli nad svými mapami, zakresloval a vybarvoval jednotlivá místečka kouzelné země a měl radost, jak pod jeho rukama vzniká tohle nové dílko.

Největší radost měl z celkového obrazu kouzelné země. Hvězdínek ho pojmenoval úplně přesně. Od ostrůvku s jeho domečkem vede pět cestiček. Po první se dostaneme na velikou louku, na níž bydlí koník Toník. Druhá spojuje ostrůvek s krajinou u rybníka, kde mají domov kachňata s kačenkou Boženkou. Třetí cesta vede do skřítčí vesnice, čtvrtá do kouzelného světa, který se mění podle přání obyvatel kouzelné země a pátá je hezky zasněžená. Aby taky ne, když je za ní zimní krajina.

„Pět cestiček a za nimi pět různých krajin. To je opravdu jako paprsky pěticípé hvězdy,“ radoval se Vítek a pohladil místo, které spojovalo velikou louku a krajinu s rybníkem. Na tom místě totiž rostla spousta stromů, které vytvářely domov pro lesní zvířátka. Mezi nimi byl medvídek Davídek, srneček Janeček i kukačka. A protože les ležel mezi loukou a rybníkem, s nimiž ho spojovaly další cestičky, vypadal opravdu jako konec hvězdného ohonu. A právě takový má přece kometa.

Potom se Vítek zadíval na svůj domeček. I s ním měl Hvězdínek pravdu. Jeho ostrůvek stál uprostřed všeho a vypadal opravdu jako srdce celé hvězdné mapy. Vítek se usmál a cítil se tolik šťastný.

V tu chvíli se u něj objevil Radostínek. Díval se na skřítka laskavýma velkýma očima, také se usmíval a zlatavě zářil.

„Radostínku!“ zvolal nadšeně Vítek, když zahlédl svého chlupatého kamaráda, a hned si ho přitáhl blíž, aby se k němu přitulil. „Kde ses toulal?“ ptal se a užíval si Radostínkovu měkkou srst, do níž zabořil svůj nos. Jeho malý kamarád už mu chyběl.

Malý chlupáč se rozzářil ještě více, odskočil kousek od Vítka, vesele se točil, hýbal tykadélky a Vítek ve své mysli slyšel, jak mu Radostínek vypráví o svých kamarádech, se kterými se na chvíli zabydlel v kouzelné krajině, která se proměnila podle jejich přání. Zval Vítka na návštěvu a také prosil, jestli by kouzelná země nemohla vyčarovat další krajinu – jen a jen pro všechny chlupaté kuličky.

„Počkej, Radostínku, zpomal trošku,“ vzal si Vítek svého kamaráda do dlaní, „vím, že jsi nadšený, ale já si to potřebuji ujasnit.“

Potom se na malého chlupáčka zadíval a zeptal se: „Takže ty jsi teď byl v kouzelné krajině?“

Radostínek přikývl.

„A s dalšími chlupáčky byste měli rádi novou krajinu, která by byla domovem jen pro vás?“ pokračoval skřítek.

Radostínek si vesele poskočil, zatočil se, maličko zavýskl a Vítek zaslechl tichý hlásek: „Byla by jen naše, ale vy byste za námi chodili kdykoli byste chtěli.“

Vítek se na chvíli zamyslel, a pak posmutněl: „Tobě už se se mnou nelíbí?“

„Kdepak, já budu pořád často s tebou. Ale od té doby, co máš kamarády skřítky, už mě tolik nepotřebuješ. A i když tě mám moc rád, užívám si také chvíle s mými chlupatými přáteli,“ zaslechl Radostínkovy myšlenky Vítek.

„To je pravda,“ pohladil Radostínka skřítek a přitulil se k němu. Cítil spoustu radosti, štěstí, pohody a lásky.

„Jsem moc rád, že je nám oběma tak dobře,“ zašeptal skřítek a jeho malý kamarád se rozzářil ještě víc. Vítek měl v tu chvíli pocit, že slyší nádhernou melodii, díky níž si uvědomoval tu spoustu lásky a štěstí ve svém srdci.

Radostínek se najednou začal vznášet, za ním se jako tenká nitka linula zlatavá záře a lákala Vítka, aby šel za ní.

Vítek byl jako omámený a měl pocit, že také on se vznáší. Radostínkova laskavá melodie jako by ho očarovala, a když se chtěl nožkou dotknout cestičky, která vedla do kouzelné krajiny, zjistil, že opravdu letí.

Vesele se zasmál a zkusil máchnout rukama jako by plaval. „Podívej, Radostínku! Já umím létat!“ zavolal nadšeně a plachtil teď kouzelným světem jako pták.

Radostínek se jemně zachichotal. Začal teď kroužit kolem skřítka a během chvilky změnil svoji zlatavou nitku v tenký zakroucený lístek, do nějž si Vítek sedl jako do měkkého křesílka. Pomaloučku v něm přistál na zemi.

„Ty jsi úžasný, Radostínku! Jak to děláš?“ volal na malého chlupáče Vítek. Tu mu v uších zazněl tenký hlásek: „Podívej se kolem sebe! Náš svět je tvořen pocity. A čím jsou hezčí a silnější, tím je krásnější, barevnější a stálejší je vše, co stvoříme.“

Vítek se kolem sebe rozhlédl. Užasle teď koukal na všechny strany a nemohl se nabažit pohledu na svět malých chlupatých kamarádů. Vzduch místy protkávaly zářivé nitky, za nimiž byly vidět drobné kuličky. Stromy, květiny, roztodivné domečky, cestičky i tráva na zemi vypadaly jako by byly utkané a zářily stejně jako Radostínek i ostatní. A broučci, motýli, ptáci i zvířátka ve třpytivé trávě jiskřili zrovna tak.

Jen potůčky byly plné opravdové vody. Stejně jako Radostínek, měli všichni chlupáčci rádi dovádění mezi drobnými vlnkami.

„Tady je to jako ve snu,“ pochválil krajinu Vítek a zeptal se: „Ví o tom také ostatní?“

Hned zaslechl odpověď: „Zatím ne. Víš, říkali jsme si, že bychom pro svět, který tvoříme, chtěli další krajinu. Takovou, co by byla jen naše. A v této kouzelné byste mohli opět tvořit svět takový, jaký si ho představujete. Myslíš, že by to pro nás kouzelná země udělala?“

„Tak se jí zeptáme, ne?“ zvolal Vítek, ale než vůbec stačil na kouzelnou zemi zavolat, ozvala se sama.

„Místo pro Radostínka a jeho kamarády ráda vyčaruji. Vždyť to, co tady stvořili je nádherné,“ zavolala a pokračovala: „Jen mi řekněte kde.“

„No jo,“ zarazil se skřítek Vítek a prohrábl si rozcuchané vlásky, „to abych překreslil mapu.“

„Já myslím, že bude stačit novou krajinu jen dokreslit, nemyslíš?“ řekla kouzelná země.

„Vlastně ano,“ přisvědčil Vítek a obrátil se na Radostínka: „Ale kam? Kam umístíme váš nový svět?“

Radostínek k němu přiletěl blíž a dotkl se jeho hlavy.

„Máš pravdu, bude to tak nejlepší,“ pokýval skřítek hlavou a zavolal ještě jednou na kouzelnou zemi. „A když už budeme v tom čarování, co takhle stvořit nové krajiny hned dvě? Napadlo mě totiž, jaký tvar by teď mohla celá země mít.“

Jakmile to skřítek vyslovil, kouzelná země se jemně zasmála a začala čarovat.