Kapitola 29. - Slavnost pro kouzelnou zemi (14. 4. 2024)

 Kouzelná země skřítka Vítka

Kapitola 29. Slavnost pro kouzelnou zemi

„Kouzelná země!“ ozvalo se jednoho rána Vítkovo zavolání.

„Copak se děje, Vítku? Potřebuješ s něčím pomoci?“ zeptala se kouzelná země.

„Vlastně tak trošku ano,“ odpověděl skřítek, maličko sklopil oči a trošku nesměle pokračoval: „Víš, já bych potřeboval…“ Na chvilku se odmlčel, a pak rychle vyhrkl: „Potřeboval bych, aby sis na chviličku zdřímla.“

„Jak to myslíš?“ nechápala kouzelná země.

„No, jako tenkrát, když jsi byla hodně unavená, a pak jsi spala a spala a mně po tobě bylo smutno. Vzpomínáš?“ řekl Vítek.

„Ty chceš, abych zase dlouho spala?“ divila se kouzelná země.

„To ani ne,“ odvětil Vítek, „stačil by tak den až dva.“

„To jsou mi věci,“ řekla kouzelná země a na okamžik ztichla. Potom se ozval její hlas. Teď už ale maličko posmutnělý: „Jestli tomu dobře rozumím, tak potřebuješ, abych nějakou dobu nevěděla, co se tady na zemi děje.“

„Tak nějak,“ přikývl skřítek. Když ale zaslechl hluboké povzdechnutí kouzelné země, hned zavolal: „Neboj se, kouzelná země! Vždyť my pro tebe chystáme malé překvapení!“

„Překvapení?“ podivila se kouzelná země a zasmála se: „Tak v tom případě jdu spát nejraději hned! Dobrou noc, Vítku!“ zavolala ještě a Vítek slyšel její zvonivý smích, který jako by se vzdaloval a pomalu utichal.

 

„To bychom měli,“ poskočil si Vítek a pospíchal do skřítčí vesničky. Tam už na něj čekali Stavílek s Lesankou.

„Povedlo se?“ zeptali se nedočkavě oba, a když Vítek přikývl, usmáli se a utíkali za Narciskou a Fujaříkem, aby co nejdříve svolali všechna zvířátka i skřítky.

Když totiž před nedávnem společně dokončili model i mapu kouzelné země, domluvili se, že uspořádají slavnost pro kouzelnou zemi, kde jí poděkují za vše, co pro ně dělá a také za to, jak hezky se jim tady žije.

Však také nebylo jednoduché vše naplánovat. Aby kouzelná země nevěděla, co se jim zrodilo v hlavičkách, posílali si mezi sebou tajné vzkazy, šeptali, jak nejtišeji uměli, a bylo potřeba dávat pozor též na kukačku, která je pořádně upovídaná. Kukačka Kačka však všechny překvapila a během těch několika dnů, kdy se vše plánovalo, hlásila v lese i okolí jen ty nejnutnější zprávy.

Když tedy kouzelná země usnula, začalo všude hemžení a chystání. Vilík s Rozmarýnkou roztopili pece a spolu s mnoha pomocníky upekli spoustu dobrot. Olšinka i Narciska se zvířátky se pustila do zdobení kouzelného světa, kde Vítek celou slavnost naplánoval. Stavílek s Lesankou připravovali pohodlné posezení i místo, kde ve slavnostní den přinesou model kouzelné země a vystaví Vítkovu mapu. Fujařík učil skřítky písničku, kterou vymyslel speciálně pro kouzelnou zemi a Vítek spolu s Vousáčkem na všechno dohlíželi.

Také malí chlupatí kamarádi pomáhali, kde se dalo, a nakonec ozdobili kouzelný svět jemně pletenými girlandami.

„Myslím, že už je vše tak, jak má být,“ pronesl dalšího odpoledne Vousáček a podíval se na Vítka. Ten přikývl a poprosil Radostínka s Nebojsínkem, ať spolu s ostatními svolají všechny obyvatele do kouzelného světa.

Skřítci ani zvířátka se nenechali dlouho pobízet. Sami se moc těšili na další slavnost, při které si budou moci zatancovat, zazpívat, popovídat si, odpočinout od všedního shonu a také si pomlsat nějaké dobroty z báječné kuchyně Rozmarýnky a Vilíka.

Slavnostně oblečeni tak došli do kouzelného světa. Každý z nich tady sice při přípravách slavnosti pobíhal a pomáhal. Nikdo však neměl čas zastavit se a pokochat se tím, co společně přichystali.

A tak tam teď skřítci stáli a s rozzářenýma očima pozorovali nádherně rozkvetlou louku, nad níž se jako jemné závoje snášely pavučinkové girlandy plné pletených lístků a květin.

Po okrajích louky stály v pravidelných útvarech nízké stoly ve tvaru lipových listů a kolem nich byly položeny měkké sedáky, které připomínaly svým tvarem i barvou luční květiny.

Od každého stolu vedla zdobená cestička až do středu louky, kde stál model kouzelné země. Mezi jednotlivými cestičkami byly připraveny lampy, které měly celý prostor osvětlit v okamžiku, kdy se na celou krajinu snese tma. A aby bylo v noci vše ještě slavnostnější, mezi lampami byly natažené dlouhé fazolové šlahouny, mezi jejichž květy odpočívaly světlušky. Až nastane čas, prosvětlí louku ještě více.

Ani na zvířátka se nezapomnělo, a tak měli zvířecí kamarádi na rozlehlé louce také přichystána místečka, kde se mohli občerstvit a odpočinout si.

„No tak, pojďte všichni k nám,“ pobízel skřítky Vousáček, který stál uprostřed nazdobené louky. Skřítci se nejdříve maličko zdráhali, ale když viděli zvířátka, jak se hrnou za Vousáčkem, dali se také nakonec do pohybu.

Brzy stáli všichni kolem velikého modelu kouzelné země, který byl zakrytý, aby ho zatím nikdo neviděl.

„Můžeme?“ zeptal se Vítek, a když viděl, jak všichni souhlasně přikyvují, zavolal: „Kouzelná země! Probuď se a přidej se k nám!“

Kukačka už to také nevydržela a rozletěla se do výšin:

„Kuku, kouzelná země vstaň,

a přidej se honem k nám!

Čekáme tě, kouzelná země milá,

jsi jak naše dobrá víla.

Slavnost jsme ti přichystali, kuku!

Že je to tak, Vítku – ty náš kluku.“

Všichni čekali, co se bude dít. Kouzelná země však ani nepípla.

„Možná musíš hlasitěji,“ radil Fujařík.

„Tak mi pomozte,“ zaprosil Vítek a za okamžik už všichni volali: „Kouzelná země! Vstávej! Už je čas!“

Ale ani tentokrát nebylo slyšet vůbec nic.

„Možná, že ji probudí ta nová písnička, kterou jste si pro ni nachystali,“ ozval se z výšin laskavý hlas.

„Kdo jsi? A jak víš, že chceme kouzelné zemi zazpívat písničku?“ zeptal se Fujařík.

„To je jistě Tvůrce,“ vyhrkl Vítek a zavolal: „Vítám tě u nás, Tvůrce! Jsi to ty, viď? Jsem rád, že tě znovu slyším.“

„Jsem to já! A jestli potřebujete, pomůžu vám,“ ozval se znovu laskavý hlas.

„To budeme moc rádi,“ volali skřítkové a pohlédli na Fujaříka. Ten zvedl ruce a jemně s nimi máchl. Ztichlou krajinou se ozvala nová písnička. Byla plná radosti ze života, chvály nad celým světem i poděkováním za každý den. Kouzelnou zemi v ní skřítci opěvovali a s vděčností v srdci k ní vzhlíželi.

Tvůrce do melodie písně jemně přizvukoval a umocňoval všechnu radost a štěstí, které skřítci cítili. Také kouzelná země ucítila příval energie, který byl všude kolem a s prvními tóny písně procitla.

Když skřítci dozpívali, zaslechli její nadšený hlásek: „To byla překrásná písnička! Moc vám za ni děkuji!“

„A my děkujeme, kouzelná země, tobě!“ volali skřítkové. „Je pro nás ctí mít domov právě tady! Díky, že jsi tady vždy pro nás!“

Kouzelná země byla dojatá písničkou i jejich slovy. A do vší té radosti se ozval ještě laskavý hlas: „Vzpomínáš, jak jsi byla nešťastná, než v tobě vyklíčilo semínko první rostlinky?“

„Vzpomínám,“ odpověděla kouzelná země a hned dodala: „Ale ty jsi byl se mnou a díky odvaze, kterou jsi mi v té chvíli dodal, vzniklo něco nádherného. A já ti také děkuji!“

„Jsem rád, že jsi šťastná. Kéž ti to vydrží a tvým malým obyvatelům také,“ ozval se Tvůrce, jehož hlas pomalu utichal.

 

„Teď už se ale pojďte podívat na model kouzelné země!“ zval všechny Stavílek a spolu s Lesankou model odhalili.

Ti, kteří stáli hned u něj měli kouzelnou zemi jako na dlani a také hned zkoumali všechny vymodelované krajiny.

„Podívejte, tady je naše rozhledna a záhon tulipánů,“ zavolal jeden z malých skřítků.

„A naše vesnice!“ volali další.

„Jú, a tady je úplně něco nového!“ jásali jiní a prohlíželi si krajinu vědění, kterou ještě neviděli.

„Moc se vám to povedlo,“ chválili všichni Stavílka, Lesanku i Vítka, a když se dost vynadívali na všechny vymodelované části kouzelné země a pokochali se mapou, kterou namaloval skřítek Vítek, rozezvučel se Fujaříkův hlas novou písničkou.

Obyvatelé kouzelné země se roztančili. Když dozněla Fujaříkova píseň, ozvala se znovu kouzelná země: „Jsem ráda, že spolu s vámi opět prožívám další slavnostní den. Těší mě, že jste všichni kamarádi a dobře se vám u mě žije. A kouzelný svět, který jste pro dnešní den připravili, je jako nádherný obraz, který odráží radost našich srdcí. Moc bych si přála, aby nám to štěstí vydrželo.“

„Já myslím, že vydrží,“ pronesl Vousáček a přitiskl si k sobě Nebojsínka. „Zažili jsme i dny, kdy nám nebylo moc veselo, ale díky tomu víme, že se můžeme jeden na druhé spolehnout. A to je moc důležité.“

„To ano,“ zvolal Vítek a Vousáčka objal. Přidali se k němu také ostatní a brzy to vypadalo jako nedávno, kdy byla všechna láska potřeba k překonání Vousáčkova těžkého období. Teď to však bylo o mnoho jiné. Krajina kolem všech byla prozářena slunečními paprsky a svět kolem objímajících se skřítků vypadal jako jeden veliký zářivý drahokam.

„Ach, to je krása,“ špitla kouzelná země a snažila se uchovat tento vzácný okamžik ve svém nitru. To, kdyby bylo zase někdy potřeba nějakého povzbuzení.

 

„No tak, to už by stačilo,“ ozval se Vousáček, jehož tváře zrůžověly, a kterému se v očích zaleskly slzy dojetí.

Fujařík se znovu rozezpíval. Někteří skřítkové se dali opět do tance. Jiní se ubírali zdobenými cestičkami ke stolům plným dobrot a další se šli spolu s Vousáčkem ještě jednou podívat na model kouzelné země.

„Jen se podívejte, vypadá opravdu jako perfektně uvázaná mašlička,“ ukazoval na model Stavílek.

Vousáček se na něj podíval a řekl: „Tvar kouzelné země nám alespoň bude připomínat, že je pro nás každičký den darem.“ A když dodal, že je potřeba si každý okamžik života užít a mít z něj radost, všichni jen souhlasně přikyvovali a spokojeně se usmívali.