Píšu pro děti: Nakouknutí do autorské dílny, setkání 4.

Nakouknutí do autorské dílny

Liška Eliška a její kamarádi

(Pokud raději čtete než posloucháte, celé setkání je sepsáno níže. Pod textem najdete několik ilustrací z chystané knihy.)

Setkání 4. – Začínáme sázet

Vítejte u dalšího setkání v mé autorské dílně. Podle dnešního názvu, by se někomu z vás mohlo zdát, že tohle setkání bude patřit zahradničení😊. Tak to ale není.

Možná už někteří z vás tuší, že vysazovat nemusíme jen rostlinky do úrodné hlíny, ale také nová knížka musí projít sazbou.

V podstatě v nakladatelství vezmou napsaný text, a když to řeknu velmi zjednodušeně, překopírují ho do programu, který pak umožní bezproblémový tisk knihy…ono to ale není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Pan sazeč má totiž dost práce s programováním, formátováním, a tak není divu, že nasázet příběh je práce na delší dobu.

A teď už určitě všichne z vás, kteří každý měsíc vstupují do mé autorské dílny, určitě napadlo, že 1. kolo korektury, o kterém jsem vám říkala minule, máme za sebou.

Je to tak. Paní korektorka byla šikovná a vše zvládla hezky v termínu. Kromě toho mi napsala, že se jí kniha moc hezky četla a věří, že se bude líbit také ostatním čtenářům.

Já jsem si tedy o víkendu v textu opravila drobné chyby, na které mě p. korektorka upozornila (přece jen víc očí, víc vidí, že?) a nyní už je na p. Noskovi z nakladatelství Klika, aby pokračoval dál.

A co se obrázků týká? Ještě mi sice přibližně třetina chybí, protože mi malování maličko pozdržely bacily, které se u nás v minulých 14 dnech uvelebily, ale do konce května budu mít určitě hotovo a už se těším, až je p. Nosek všechny vloží do chystané knížky.

V těchto dnech tedy ve volných chviličkách stále kreslím a maluji, a kromě toho ve spolupráci s manželem chystám video, které bude provázet můj projekt na stránce hithit.

Možná o této stránce slyšíte poprvé, a tak vám maličko přiblížím, proč mé kroky vedou právě přes www. hithit.cz.

Tisk knihy je docela náročná záležitost, a já mám našetřený jen zlomek částky, která by tisk pokryla. Naštěstí vím o spoustě dobrých lidiček, kteří už se na knížku těší a dokonce se ptají, zda už by si ji mohli předobjednat.

Také mám báječné bytůstky kolem sebe a vím, že někdo si sice knihu nekoupí, protože ji třeba nemá komu číst, ale s radostí mě podpoří.

A právě proto v 1. půlce května vystavím svoji knihu s možností předobjednání i finanční podpory v stránce Hithit, kde se společně pokusíme vybrat cílovou částku na tisk knihy. Jakmile bude vše na hithitu nachystáno, dám vám vědět.

Uff, dnes je těch informací nějak moc, že? Tak už tedy nebudu zdržovat netrpělivé posluchače – zvláště ty menší, a s radostí vám přečtu další ukázku z knížky o lišce Elišce, která snad brzy spatří světlo světa.

Dnes se podíváme na louku za statek, kam liška Eliška pospíchá za svým novým kamarádem býkem Karlíkem a seznamuje se s malou ovečkou Paulinkou.

Pojďme na to!

……………………

U Karlíka

„Karlíku, Karlíku,“ volala už z dálky Eliška, „to budeš koukat, kolik jsem toho dnes viděla a slyšela!“

Úplně zapomněla, že měla přijít potichu, aby ostatní zvířata nepoplašila, a zarazila se až ve chvíli, kdy uslyšela vyplašené bečení ovcí.

„Jejda!“ lekla se Eliška a hned se snažila svoji chybu napravit. Zastavila se a zavolala: „Mě se bát nemusíte. Jsem liška Eliška a přišla jsem za býkem Karlíkem, který mě pozval. Moc ráda bych se s vámi skamarádila.“

Na chviličku se večerní krajinou rozhostilo ticho. Do něj se během okamžiku ozvalo zvučné zabučení: „Je to tak! Eliška je jiná než ostatní šelmy. Nebojte se. Ručím za ni.“

Ovce sice ještě něco nesouhlasně zabečely, ale nakonec odběhly na druhý konec ohrady a otočily se k nim zády.

„Promiň, já nechtěla,“ omlouvala se liška a hned Karlíkovi vysvětlovala: „Ale já ti toho musím tolik povědět.“

Býk si odfrkl, pohodlně si lehl a poslouchal nadšené vyprávění o července Lence, modráscích, ohniváčcích, beruškách, a hlavně o cizích motýlech, které vychovali lidé a kteří si sami v přírodě nedokázali poradit.

„Vůbec to nechápu,“ divila se Eliška, „já si vždy myslela, že každé zvíře si dokáže najít způsob, jak v přírodě žít. Myslela jsem si, že v sobě máme něco, co nám pomůže se přizpůsobit.“

Na to se ozval Karlíkův hlas: „Jenomže ono to není tak jednoduché. Já jsem sice velký a silný, ale kdybych se vydal do světa, jako ty, těžko bych bez lidí přežil. Možná že by se mi to nějakou dobu i líbilo, ale sám bych nevěděl, kdo je můj nepřítel a kde všude najdu úkryt či potravu.“

„Ale třeba by se ti to nakonec podařilo. Zkoušel bys to, hledal, naslouchal svým pocitům i přírodě okolo,“ řekla Eliška.

„Anebo taky ne,“ zadíval se na ni býk Karlík, „víš, život u lidí není vůbec špatný.“ Pak dodal: „Každý si žijeme podle toho, kde jsme se narodili a co nás naše okolí naučilo. Vím, že bych mohl zkusit něco jiného, než znám, ale proč bych to dělal, vždyť je mi dobře a jsem spokojený právě tady.“

„Ale kdybys spokojený nebyl, tak bys to možná zkusil, ne?“ vyzvídala liška.

„Kdyby mi u lidí dobře nebylo, asi bych zkoušel najít jiné bydlení i přátele a třeba i jiný způsob života, při kterém by mi bylo líp,“ uvažoval Karlík a spokojeně dodal: „Naštěstí mi tady nic nechybí, takže nemusím přemýšlet o něčem jiném.“

Potom se Elišky zeptal: „A proč ty jsi vlastně odešla z domu? Byla jsi nešťastná? Tvoje rodina tě neměla ráda?“

„To ne,“ vyhrkla Eliška, „já mám svoji rodinu moc ráda a oni mají rádi mě. Je sice pravda, že se mi v lese některá zvířata posmívala kvůli mému začouzenému ocásku, ale odešla jsem hlavně proto, že jsem chtěla poznat, jak to chodí jinde než u nás v lese. A taky doufám, že objevím spoustu zvířátek nebo rostlin, které ještě neznám.“

Na chviličku se zamyslela, a pak se na Karlíka usmála: „Víš, já jsem totiž moc zvědavá liška. Ale kdybych nebyla, do světa bych se neodvážila a teď bych si tady s tebou nepovídala. A to by byla škoda, ne?“

„To ano,“ souhlasil býk Karlík, kterému se Eliška moc líbila.

Také ovce se odvážily o něco blíže a s nastraženými oušky naslouchaly, o čem si Karlík s liškou povídají. Když zjistily, že jim od Elišky nehrozí žádné nebezpečí, několik mladších ovcí dokonce přiběhlo až na kraj ohrady, aby si novou Karlíkovu kamarádku dobře prohlédly.

Nakonec se s Eliškou a Karlíkem zapovídaly také ony a liška zjistila, že ovečka Paulinka, je skoro stejně tak zvědavá jako ona sama. Ty dvě se tedy domluvily, že se Eliška v okolí na pár dní zdrží a každý večer jí přijde povyprávět o tom, co vše už viděla a zažila.

„Jé, to budeš moc hodná,“ děkovala Paulinka. Odmalička se totiž každého na všechno vyptávala a některým zvířátkům na statku už šla z jejích otázek hlava kolem.

Ona ale přece potřebovala vědět, proč slepice nelétají stejně jako vrabci, jak je možné, že koně nemají tak krásný kudrnatý kožíšek jako ona, nebo třeba to, proč má býk Karlík tak krásné velké rohy, a ona ne.

A tak každý večer přicházela liška Eliška do blízkosti statku, aby ovečce Paulince i ostatním zvířátkům vyprávěla o všem, co během své krátké cesty viděla, a také o tom, jaký je život ve volné přírodě.

A domácí zvířátka? Ta bedlivě poslouchala a na oplátku lišce povídala zase o životě na statku a o lidech, kteří se o ně starají.

………………….

Zaujala vás ukázka o býku Karlíkovi a ovečce Paulince? Zajímá vás, jak budou vypadat? Koukněte níže - kromě býka a oveček tam zahlédnete také brouka hovnivála a kunu Jůlu:-)...