díl 1. - Roční období (28. 11. 2021)

Díl 1. - Rok a jeho měsíce

Vysoko v horách nad nadýchanými bílými mraky, tyčí se na nejvyšším kopci mohutný strom. Kdyby stál člověk u něj, připadalo by mu, že stačí natáhnout ruku a dotkne se nebe. Blankytně modrá obloha se však klene ještě mnohem výš a často ji zdobí duhový závoj. Bílé mraky, jež pokrývají místo pod kořeny, jsou jak hebká mechová peřinka, která ukrývá mohutný strom před zraky všech.

Kmen stromu je složený ze čtyř menších kmínků, které se vzájemně proplétají, a silné větve pnou se do čtyř světových stran.

Strom to není obyčejný.

Na severní straně jsou jeho větve obaleny tenkou vrstvou ledu, na nichž jako jemný závoj září jinovatka posetá drobnými vločkami. Každou větev zdobí rampouchy, které ji lemují jako ledová krajka. Pod větvemi je sněhové houpací křeslo ozdobené ledovými ornamenty. Na křesle sedí babička a plete. Cop z vlasů má svázaný do úhledného drdolu, na sobě má teplý stříbřitý kožíšek, pod ním vlněné světle modré šaty, na nohách zimní boty s kožešinkou a kolem krku jemný šál.

Chaloupka, ve které bydlí, je také celá sněhová a její střecha je pokryta čerstvou jinovatkou. Okna zdobí jiskřivé malby, které na ně vykouzlil mrazík. Okolo chaloupky je zahrádka – jak jinak než sněhová s ledovými květy, lemovaná plotem z rampouchů. Příroda okolo je tichá a klidná.

 

Zatím, co se u babiččiny chaloupky všechno sněhobíle třpytí, vedle na východní straně se zase všechno zelená a nádherně voní. Zahrádka je rozkvetlá květy různých barev i velikostí. Zem pokrývá hebká tráva a domek, který tam stojí, je obrostlý drobnými barevnými kvítky a zelenými lístky. Kolem poletují včelky, motýli i různí broučci. V křoví nedaleko si založil rodinku párek zajíčků. Všechno je tam radostné a svěží.

Větve stromu z této strany mají plno nových pupenů, z nichž časem vyraší květy i lístky. V jejich stínu je pohodlné lehátko s měkkými polštáři zdobenými bílými sněženkami a voní to kolem něj fialkami, které právě rozkvétají. Nikdo na něm však neodpočívá. Mladík, který zde bydlí, spí ve své chaloupce, aby byl plný svěžesti a síly.

 

Na jižní straně je zatím také klid. Ve zlatavé chaloupce tam snívá sluníčkové sny nádherná dívka. Vlasy má protkané zlatými paprsky, které ozařují prostor kolem ní. Celá chaloupka září do širého kraje a při pohledu na ni až oči přecházejí.

Na zahrádce v její blízkosti rostou sladké jahody, maliny i borůvky. Občas je vidět luční kvítí a voňavé obilí opodál zlátne a dozrává. Kousek dál se zrcadlí malý rybníček, na němž dovádí hejno kachen. Potřebují se trošku ochladit – vždyť všude okolo svítí sluníčko a je veliké horko.

Plot, který lemuje chaloupku se zahrádkou, zlatavě září a větve mohutného stromu jsou plné sladkých třešní, které uzobává nejeden ptáček. Pod větvemi, které poskytují chladivý stín, stojí pohodlné křeslo, jehož opěradlo zdobí ornament slunce. Je pokryto lehkou blankytně modrou látkou protkanou jasnými zlatými nitkami. Zatím je také prázdné, ale jakmile na něj usedne nádherná dívka, přivítá ji jemný větřík, který zaševelí své pozdravení v listech stromu a vše kolem se projasní.

 

Z poslední chaloupky, pod větvemi plnými pestrobarevných listů, se ozývá mocné chrápání. Starší vousatý muž, který v ní bydlí, také zatím spí. Není to dlouho, co usnul a jeho chvíle tak nastane až za delší čas.

Chaloupka, v níž bydlí, je celá ze dřeva. Střechu má pokrytou mechem a spadanými lístky, stejně jako zem okolo. V jednom koutě zahrady to voní houbami. V jiné části dozrává voňavé ovoce a zvířátka, která zde žijí, si střádají zásoby na zimu a zateplují své pelíšky. Plot, který vše obklopuje, je také dřevěný. Pod větvemi mohutného stromu stojí veliký pařez pokrytý mechovým sedátkem a o něj se opírá vyřezávaná hůl.

 

Od každé chaloupky, které stojí pod mohutným stromem, vede úhledná pěšinka do údolí. Jedna je pokryta sněhovou peřinkou, druhá měkkou travou, třetí je obklopena lučním kvítím, a tu poslední lemují pestrobarevné listy stromů.

Určitě už jste všichni uhodli, že mohutný strom i jeho obyvatelé nejsou obyčejní lidé. Jsou to ROČNÍ OBDOBÍ a na svých „trůnech“ se střídají každé tři měsíce. Cestičkami sjíždí jednou za čas do údolí, aby zkontrolovali, že je vše v pořádku, aby navštívili vesnice, kterým panují jednotlivé MĚSÍCE. A vysoký kopec s mohutným stromem? To je přece ROK – když se totiž jednou na chviličku mraky rozestoupily a obyvatelé údolí vzhlédli k jeho vrcholu, obdivně vydechli a pomysleli si: „Tak tohle je Rozhodně Obrovský Kopec“😊.

 

Babička, která nyní bdí na sněhobílém houpacím křesle pokryté zářivou jinovatkou, je ZIMA. Nedávno usedla na svůj trůn a než sestoupí do údolí, chce uplést tři teplé šály, aby obdarovala hlavní představitele svých vesnic, které má na starosti.

My půjdeme s ní. Než se ale vydáme na cestu, pojďme si ještě na chvíli zdřímnout.

Bojíte se, že zaspíme? Kdepak! Ze spánku nás probudí cinkot rolniček na sněžných saních, které si pro paní Zimu přijedou. Tak dobrou noc!